Kózó Okamoto
| Kózó Okamoto | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. prosince 1947 (77 let) Japonsko |
| Bydliště | Bejrút, Libanon |
| Povolání | politický aktivista |
| Znám jako | útočník během masakru na letišti Lod |
| Nábož. vyznání | islám |
| Příbuzní | Takeši Okamoto (bratr) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kózó Okamoto (japonsky 岡本 公三 Okamoto Kózó; * 7. prosince 1947) je bývalý japonský terorista a člen Japonské rudé armády (JRA), který se v květnu 1972 podílel jako jeden ze tří útočníků na masakru na letišti Lod, při kterém spolu se dvěma krajany zabil 26 civilistů a dalších až 80 zranil. Po útoku byl odsouzen k trojnásobnému doživotnímu trestu odnětí svobody, ale nakonec se po třinácti letech dočkal propuštění v rámci výměny vězňů.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v jihozápadním Japonsku do početné rodiny jako nejmladší ze šesti dětí. Otec byl učitel na základní škole a matka sociální pracovnice. Dětství měl normální a šťastné. Po studiu na uznávané střední škole v Kagošimě se nedostal na Kjótskou univerzitu, a tak studoval na zemědělské fakultě Kagošimské univerzity. Během studijních let nebyl politicky aktivní, avšak angažoval se ve studentském a mírovém hnutí. Počátkem roku 1970 jej starší bratr Takeši uvedl do nově vzniklé Japonské rudé armády. V březnu téhož roku Takeši s osmi dalšími členy této komunistické skupiny unesli vnitrostátní let společnosti Japan Airlines číslo 351 a odletěli s ním do Severní Koreje.[1]
Masakr na letišti Lod
[editovat | editovat zdroj]Koncem února 1972 odcestoval do Libanonu, kde podstoupil sedmitýdenní teroristický výcvik pod vedením Lidové fronty pro osvobození Palestiny (LFOP) v Baalbeku na východě země.[1] Dne 30. května spolu se dvěma japonskými krajany z JRA (Cujoši Okudairou a Jasujuki Jasudou) provedl v zastoupení LFOP masakr na letišti Lod. Pod falešnými pasy tehdy odletěli z Paříže přes Řím do Tel Avivu na tamní mezinárodní letiště v Lodu (dnešní Ben Gurionovo mezinárodní letiště). Po příletu si vyzvedli svá zavazadla – pouzdra na housle – v nichž měli ukryté zbraně (československé samopaly vzor 58 a ruční granáty). Následně se přemístili do čekárny v letištní hale, kde zahájili nekoordinovanou palbu na všechny osoby v blízkosti. Když jim došla munice, začali mezi cestující házet ruční granáty. Jasuda a Okudaira při útoku zemřeli, těžce raněný Okamoto byl chycen, když se pokusil z letiště utéct. Při útoku celkem zahynulo 26 civilistů a dalších 74 až 80 jich bylo zraněno.[2]
Okamoto stanul 10. července 1972 před zvláštním vojenským soudem. Soudní proces trval týden a obžalovaný během něj sabotoval snahu svých právních zástupců a požadoval pro sebe trest smrti.[3] Před soudem neprojevil žádné výčitky svědomí a mimo jiné řekl, že útok byl jeho povinností, a že za něj přebírá plnou zodpovědnost. Dne 17. července 1972 byl Kózó Okamoto předsedajícím soudcem podplukovníkem Abrahamem Frischem odsouzen k trojnásobnému doživotnímu trestu odnětí svobody, rozšířenému o dalších deset let odnětí svobody.[4]
V následujících letech bylo při únosech palestinskými skupinami opakovaně požadováno Okamotovo propuštění. Stalo se tak například v září 1972 při zajetí izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově, červenci 1973 při únosu letu společnosti Japanese Air Lines, květnu 1974 při zajetí školáků v Ma'alotu nebo v červenci 1976 při únosu letu společnosti Air France do ugandského Entebbe.[3][5]
Propuštění a život v Libanonu
[editovat | editovat zdroj]Okamoto byl držen po většinu svého trestu na samovazbě a v roce 1985 byl pro zhoršení jeho duševního zdraví přemístěn na společnou celu.[1] Již v květnu téhož roku však byl po třinácti letech odnětí svobody propuštěn v rámci tzv. Džibrílské dohody spolu s 1150 vězni výměnou za 3 izraelské vojáky zajaté během první libanonské války.[6] Po propuštění odjel do Libye, kde byl 20. května přivítán jako hrdina.[7] Následně koncem 80. let přesídlil do Libanonu, kde žil na východě země v údolí Bikáa. Jelikož ale do země vstoupil pod falešným pasem, tedy nelegálně, byl v roce 1997 zatčen spolu se čtyřmi dalšími členy Japonské rudé armády a odsouzen ke tříletému trestu odnětí svobody (podle jiného zdroje byl zatčen, protože trénoval příslušníky LFOP – Hlavního velení).[1][8] V roce 2000 požádalo Japonsko, s ohledem na blížící se propuštění pětice Japonců, o jejich extradici kvůli trestnímu stíhání. Ti v Libanonu požádali o azyl a tři z nich, včetně Okamoty, konvertovali pět dní před vypršením trestu k islámu. Za to, aby mu byl udělen azyl, v ulicích Bejrútu demonstrovali mladí Libanonci, kteří uspořádali petici, pod níž se podepsalo na 20 tisíc lidí.[7] Okamoto nakonec jako jediný získal status politického uprchlíka, podle libanonských úřadů kvůli „utrpení, které snášel v izraelských věznicích“.[9] Od té doby údajně žije v Bejrútu, kde má vést poklidný život.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d HUNSICKER, A. Understanding International Counter Terrorism: A Professional's Guide to the Operational Art. Boca Raton: Universal-Publishers, 2006. 476 s. Dostupné online. ISBN 978-1581129052. S. 33–34. (anglicky)
- ↑ TUCKER, Spencer C. The Encyclopedia of the Arab-Israeli Conflict: A Political, Social, and Military History. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2008. 1553 s. Dostupné online. ISBN 978-1851098415. S. 648. (anglicky)
- ↑ a b CHALK, Peter. Encyclopedia of Terrorism. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2012. 871 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-30895-6. S. 423–424. (anglicky)
- ↑ The Terrorist Attack on Lod Airport: 40 Years After [online]. Israel State Archives [cit. 2013-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. (anglicky)
- ↑ FINLEY, Laura. Encyclopedia of School Crime and Violence. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2011. 692 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-36238-5. S. 137. (anglicky)
- ↑ ZIEVE, Tamara. This Week In History: The Lod Airport Massacre [online]. The Jerusalem Post, 2012-05-28 [cit. 2013-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BURNS, John F. Fate of 5 Terrorists Hangs Between Japan and Lebanon [online]. The New York Times, 2000-03-17 [cit. 2013-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 1972: Japanese kill 26 at Tel Aviv airport [online]. BBC [cit. 2013-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BURNS, John F. Lebanon Grants Political Asylum to 1 of 5 Japan Terrorists [online]. The New York Times, 2000-03-18 [cit. 2013-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ISSEROFF, Ami. Lod Airport Massacre [online]. Zionism and Israel [cit. 2013-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kózó Okamoto na Wikimedia Commons
